Category Archives for poezie(?)

Procházím

Pustinou stínů v temnotě kráčím, loudám se. O pozornost králů prosím, těch, kteří s mým osudem už roky hry hrají. Kteří se smějí mně pokaždé, když procházím bosý. Domlouvám hrdosti, lákám ji na koláč, prodávat slzy své lítosti, dávno jsem … Continue reading

30. října 2015 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházím

Zastavárna proviněných

Zastav se na chvíli a postůj, ty, jež hříchy své mladosti, teď vykoupit máš. Snad možná s přáním své věčnosti, pohledem skrytým pod polštář, cítíš svou vinu, jak hlavou na oltář. Neboj se stínů, přijmi vděk jejich moudrosti. Ponech svá … Continue reading

23. prosince 2014 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zastavárna proviněných

Klopýtavá láska

Klopýtla o mě láska. Jen nakoukla. Zeptala se jak se mám a zase šla. Jak zapomenutý známý, který najednou uprostřed ulice stál. Myslel jsem, že pro mě zemřela, že už jen teenegerům romance zpívá. Kde se tak najednou vzala, ptal … Continue reading

22. prosince 2014 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Klopýtavá láska

Samota

Ozvěny samoty v nás, tiše zní. A prosí. Líbí se náhodným pocestným, s tváří vrásek i bolestí, psaných perem osudů. Jen jeden pohled, jen vzpomínka… Vědí. Mlčky se plíží ulicemi, nahlíží tajně do komůrek, a zpívají. „Sbohem“ utrousí, a jdou … Continue reading

22. prosince 2014 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Samota

V mlze

  Až jednou, v mlze, své kroky zastavím, obočí promnu a modlitbu utrousím, zavzpomínám. Na sebe. Na tebe. Živote s mírou umírněný. Budu se bát i holedbat, budu si povídat. Snít. Ztracené dny v tichosti postrádat. Sílu hledat. I odvahu. … Continue reading

05. června 2013 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem V mlze