Co nelze změřit, zvážit, spočítat…

…není efektivní!(?)

Původně měly být na tomto místě mé „Dojmy, pojmy, postřehy” ze čtvrtého Setkání ke svobodě. Mé poznámky z pravidelného a praktického setkávání se se Svobodou v práci (SvP). Bohužel, nestane se tak. Zatím.

Článek Roberta Vlacha na serveru navolnenoze.cz s názvem „Svobodné firmy kontra volný trh”, který mi dnes ráno přistál v RSS čtečce mne donutil „změnit ediční plán”.

Proč? Článek se týká Svobody v práci, o které jsem dnes chtěl beztak psát, a současně mě velice zaujal. Donutil přemýšlet. Donutil se vyjádřit.

Pana Vlacha osobně neznám. Pouze už nějakou dobu jeho web navolnenoze.cz čtu, neboť témata, kterým se tento web věnuje, i způsob, jakým se jim věnuje, mě zajímá a líbí se mi.

I osoba samotného Roberta Vlacha, alespoň podle informací, které se lze na webu navolnenoze.cz dočíst, je, myslím, zárukou fundovanosti, serióznosti a pragmatického přístupu k životu.

O to více mě ale hned v úvodu článku překvapil popis impulzu, který byl, jak autor sám uvádí, tou „maličkostí”, která jej pobavila, a současně přinutila se zamyslet nad tím, že hnutí Svoboda v práci je v ČR prezentováno nekriticky a jednostranně.

Nejsem si jist, zda rádoby vtipný, omlouvám se za ten výraz, výkřik do tmy: „jsme jediný komu peoplecomm a spol. připadaj jako svědci jehovovi říznutí prodejem herbalife?” (zdroj sdělení zde) je tím pravým impulzem k napsání seriózního článku na téma Svobody v práci.

Článek samotný nicméně seriózní je. Respektuji proto, že někomu tento typ hodnocení jako dostatečný (a vtipný) důvod postačí.

Na článku mi v zásadě, až na pár maličkostí typu „…jde o desítky, maximálně stovky společností…”, nic nevadí. Logickým, srozumitelným, a místy i o informační zdroje opíraným způsobem autor vysvětluje pozici, kterou vůči fenoménu SvP zaujal. Pragmaticky zvolenými argumenty objasňuje onu (ne)efektivitu řízení, která stojí (a padá) na principech altruistického přístupu k „byznysu”.

Až na tu efektivitu, která je s takovou razancí a jistou dávkou dogmatizmu v textu několikrát opakovaná. Ta mi, přiznám se, při čtení lehce obočí zvedala.

Pokud to nemůžeme změřit, zvážit ani spočítat, jak zjistíme, jestli je to efektivní? Jak můžeme bez exaktních hodnot, tak důležitých pro růst, úspěch, zvyšování hodnoty a rozvoje moci, nepovažovat těch pár jedinců, kteří se rozhodli podívat se na svět práce optikou právě altruistickou, za Svědky Jehovovi, říznuté Herbalifem?

Pokud to nemůžeme změřit, zvážit, ani spočítat, není to efektivní. Nemá to tedy smysl, napadlo mě, když jsem dočetl až do konce. Je to tak malé, sto let bez progrese, praktickými i teoretickými matadory managementu zatracované. K čemu (mi) to vlastně je? Začalo mi vrtat hlavou, když jsem si text přečetl ještě jednou.

Pokud se na SvP podívám standardními měřítky efektivity, očima zisku, výnosů, a ano, i malým počtem firem, které se hrdě označují „freedom at work” značkou, musím s panem Vlachem souhlasit. Svobodné firmy nejsou efektivní. Určitě ne tak, a u nás už vůbec ne, jako naprostá většina firem s klasickým hierarchickým systémem řízení.

Není to pro mě ale důvod, nehledat ve SvP to, co mi klasické-efektivní řízení nenabízí. Schopnost lidí se prací bavit, schopnost vidět ve své práci něco trochu víc, než jen efektivitu stále se zvyšující mzdy. Schopnost nás, šéfů, sesednout z pomyslného „empiru” vševědoucnosti a nechat lidi ve svých týmech začít přemýšlet.

Jak pan Vlach v úvodu článku uvádí, 30% americké pracovní síly si zvolilo být ve své práci svobodných. Proč? Protože lidé (alespoň většina) touží být svobodní. Hnutí za SvP se pouze snaží hledat cesty, jak to udělat, aby mohlo být svobodných i těch 70% zbývajících.

SvP ví, že toho nikdy nedosáhne. Stejně jako nebude 100% lidí věřit v Boha. Stejně jako nepřestane 100% podnikatelů/majitelů/investorů věřit, že jedinou spásu lidstva (a hlavně jejich) je neustálý růst, zisk a úspěch.

Budeme snad proto bourat Vatikán? Vždyť víra není také efektivní. Studie prokazující odpad lidí od víry jsou přeci tak vypovídající. Budeme proto do práce chodit s kalkulačkami, pravítky a váhami, abychom mohli prokázat (svoji) efektivitu?

Myslím, že ne. Lidé nechtějí bourat Vatikán. Nechtějí svůj život měřit pravítky, vážit na kila, nebo vyťukávat na kalkulačkách. Lidé jsou lidé. Stále. I když třeba zrovna pracují.

Nejsem Svědek Jehovův. Ani nejezdím do Vatikánu na bohoslužby Benedikta XIV. Nechci aby firmy, například proto, že nejsou efektivní, krachovaly. Nechci, aby se svět proměnil v chaos těch, kteří netuší, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nejsem prodavačem Herbalife.

Po dvaceti letech praxe v komerční sféře mi ale principy SvP připadají, jako jeden z chybějících dílků skládačky, které tak s oblibou říkám život. Možná ne tak efektivní. Někdy třeba i bolestný. Ale pro mě důležitý.

Nepřestanu číst web navolnenoze.cz. Nepřestanou mě zajímat názory Roberta Vlacha a ostatních autorů tohoto zajímavého serveru. A věřím, že mi Robert i jeho kolegové odpustí, když s nimi budu někdy polemizovat, a někdy třeba i nesouhlasit. I to je svoboda, které si tak vážím.

PS:

Názory uvedené ve výše uvedeném zamyšlení neopírám o žádné zdroje, studie ani publikace. Jedná se pouze o můj vlastní názor na principy SvP, o které se již několik měsíců zajímám, a které se snažím s (tu větším, tu menším) úspěchem aplikovat v mém týmu. Nepovažuji se ani za „ortodoxního“ zastánce SvP. Jen jsem měl potřebu vyjádřit svůj názor na článek, který mě zaujal. FaceBook účet nemám a na blogu navolnenoze.cz jsem prostor pro komentáře nenašel. Svoji potřebu vyjádřit se jsem proto zvolil způsobem, který mne baví ze všeho nejvíc. Článkem na svém blogu.

 

09. května 2012 by Josef Jasanský
Categories: svoboda v práci | Tags: , , | 9 komentářů

Comments (9)

  1. Díky za korektně formulovaný protinázor. Mým cílem bylo, jak píšete, představit jiný pohled a otevřít veřejnou diskusi. Soudě podle čtenosti článku i záplavy veskrze pozitivní odezvy v mém mailboxu, se to snad povedlo. V reakci na článek mi mimo jiné napsali 3 majitelé firem, kteří s demokratizací neuspěli. Jinak s tweetem pana Cuketky se neztotožňuji, byl to jen prvotní impuls. A co se týče té efektivity: na volném trhu je prostě reálná efektivita systému řízení důležitá, ať už se nám to líbí nebo ne. Pro Vás to možná není důležité, pro mnohé podnikatele však ano. A právě jim byl můj článek určen. Ještě jednou děkuji za komentář.

  2. … oba „pohledy“ mě velmi zaujaly, jak původní článek, tak komentující od JJ. Jednoznačně je to otázka individuálního postoje a osobnosti každého z nás, každý jsme jedinečný, každému vyhovuje něco jiného, něco jiného potřebuje, vyhledává, naplňuje ho a uspokojuje…. jsou tací, co jsou spokojení, když mají přesně vytyčeno, co si mohou dovolit, co mají a nemají dělat, a hlavně jakým způsobem se k výsledku dostanou (a vidím jich ve svém okolí opravdu hodně), jsou to překvapivě velice schopní lidé, ale ať už k tomu mají jakýkoliv důvod, nemají nutkání vyčnívat, jít proti zažitým postupům, zřejmě mají strach z odmítnutí nebo je to důsledek ještě z dob minulých („drž hubu a krok“), a také (a to je důležité si přiznat) je v tom lenost a pohodlí …. a pak jsou ti druzí, nazývám si je „posunovači“ …. to jsou ti, co mají nutkání používat jiné než zaryté postupy, mají tendence prolínat svou pracovní náplň s prací ostatních kolegů, zajímají se „proč zrovna tak a ne jinak…?“, je jich všude plno, noční můrou jsou pro ně normy, termíny, doklady, tabulky, šanony, reporty…. 🙂
    A teď k tomu hlavnímu…. rozdíl je v tom, že zatímco první skupina je schopna se uplatnit jak ve společnosti kapitalistické, tak i v té „svobodné“…… druhá skupina pracovníků bude v klasickém kapitalistickém pojetí vedení a hierarchie „trpět“, vyčnívat a dříve či později se dostane před rozhodnutí : přizpůsob se nebo sbohem.
    Pro mne je „svoboda v práci“ více než objektem pro měření, vážení a počítání, pro mne je to způsob, jak vytvářet takové lidské hodnoty jako je seberealizace, sebekritika, prosazení se, fair play a vědomí vlastní hodnoty vůbec (schválně si spočítejte, kolik času trávíte v práci a kolik času se tedy něčemu přizpůsobujete, potlačujete svou jedinečnost, a pokud tak ještě činíte i mimo práci…. no comment 🙂 … bylo by to na dlouhou diskuzi, ale toto jsem měla nutkání sdělit, tak jsem si to dovolila… za délku komentáře se omlouvám, kratší už to nešlo 🙂
    Mirka

  3. Nemohu si pomoct, ale žasnu nad tím, jak je česká internetová komunita otevřená novým myšlenkám a názorům. Velmi se mi líbí, že komentáře na internetu k tomuto tématu jsou věcné s důrazem na akceptaci protiargumentů.
    Přemýšlím, jestli je to Robovou přítomností, nebo tím, že se článek dostal ke správným lidem.
    Nicméně mohu konstatovat následovné: „Na tom českém interetu se něco děje“

  4. Trochu mi z té efektivity tady jde hlava kolem. Efektivní je to, co vykazuje co nejlepší výsledky, a při tom pro to stačí vykonat co nejméně práce.
    Mě zaujala v tom článku od pana Vlacha (jehož web navolnenoze.cz také seduji) zmínka, že firmy jako Semco a Zappos uspěly díky náhodě. V čem ta náhoda spočívala? Trochu mi to připomíná princip skeptiků – když to nedokážu vysvětlit, jde o náhodu (nic ve zlém). „Souboj“ lidí zastávajících se svobody v práci a systematiků, zastánců korporátů, opravdu připomíná souboj věřících a skeptiků. Jedni říkají „Je to zázrak!“, zatímco druzí „Je to náhoda!“.
    Otázka hlavně je, co je svobodná firma? Odkdy už je „svobodná“ či „demokratická“ a odkdy už je to autoritativní korporát? Nejdůležitější je podle mě přístup k lidem – jestli je pro vedení / majitele důležitější lidi kontrolovat, jestli makaj a dělaj, co se jim řeklo, nebo jestli se hledají cesty, jak je motivovat a ukazovat jakýsi vyšší smysl jejich snahy a jejich důležitost pro firmu a kolektiv v ní. Svobodnou firmu taky neni možný postavit, pokud tu svobodu nemá její majitel či CEO v hlavě.

    • Jo ještě dodatek k té efektivitě, kterou jsem v tom příspěvku omylem přeskočil – např. Google je jedna z nejsvobodnějších firem a rozhodně mi nepřijde, že by nebyla efektivní (výsledky nakonec mluví za vše). Nebo zas náhoda?

  5. Pane Ondráčku dobrý den, můj komentář ve stručnosti:

    ad role náhody, „V čem ta náhoda spočívala?“)

    Pokud byste si prošel ty odkazované zdroje (Černá labuť, Mimo řadu), bylo by Vám jasné, co se tou náhodou míní. Jednoduše řečeno, na úspěchu se většinou významně podílí ojedinělé, neopakovatelné události. Můžete mít 100 firem, které budou aplikovat stejný model řízení, ale jejich dlouhodobá úspěšnost se bude pravděpodobně dost lišit. To máte trochu podobné jako s tzv. motivační literaturou a nejrůznějšími zaručenými recepty na úspěch. Řídí se jimi statisíce lidí, ale jen nepatrný zlomek z nich uspěje, protože navzdory tvrzení autora knihy neexistuje přímý kauzální vztah mezi určitými vlastnostmi či postupy a úspěchem. Když se vrátím k tomu Semcu, Zappos, Valve aj., tak pro posouzení efektivity nějaké metody řízení není ani zdaleka tak důležitý individuální úspěch, který může a pravděpodobně i je velmi ovlivněn náhodnými událostmi, ale širší statistická úspěšnost dané metody. Když se budu zaměřovat pouze na jednotlivé příklady, nemusím přes tyto velké stromy vidět les malých smrčků.

    ad definice, „Co je svobodná firma?“)

    Jak píšu v článku, existuje propastný rozdíl mezi svobodu v práci na úrovni pracovních týmů (běžný fenomén i v korporátní oblasti) a na úrovni celých firem (velmi vzácný fenomén). Svobodné firmy jsou i v článku definovány naprosto přesně, možná jste to přehlédl. Je to instituce či společnost fungující na demokratických principech. Všechny zdroje, s nimiž jsme pracovali, vycházejí z podobné definice, nejvýstižnější mi přišla tato:

    „Demokratická společnost (firma) je instituce uplatňující demokratické principy na všech úrovních jako soudržný organizační systém. Klíčové je, že demokratická společnost je organizace, nikoli pouze manažerský či vůdčí styl jejího ředitele.“ — Traci Fenton (zakladatelka a CEO WorldBlu)

    ad Google, „Google je jedna z nejsvobodnějších firem“)

    Nevím, podle čeho tak soudíte, nicméně Google mezi demokraticky řízené firmy rozhodně nepatří. Je to firma, která uplatňuje svobodu na úrovni pracovních týmů, stejně jako mnoho jiných softwarových společností, a podporuje velmi kreativní pracovní prostředí. To se však netýká řízení celé firmy jako takové. Opět je nutné rozlišovat mezi úrovní týmovou a organizační. A mimochodem, úspěch Google je samozřejmě také dán velkým dílem náhody a přiznávají to i sami zakladatelé. V podnikání je zkrátka důležité být se správným produktem ve správný čas na správném místě, to není žádná novinka.

    • Díky za reakci. Přiznávám, že zdroje jsem neprohlížel, ta narážka na motivační literaturu je každopádně hodně trefná.

      Ona ta definice existuje, ale přesto ty firmy můžou být hodně svobodné svým přístupem, byť ne přímo celou organizací. Tam směřovala i má narážka na Google. Být ve správný čas na správném místě je jasná podmínka, otázka pak vždy je, jestli je to náhoda, či brilantní čtení trhu:-). Ten prvek náhody se ale týká úplně všech firem, ne jen svobodných.

      Jinak především bych se na svobodné firmy díval jinou optikou. Jejich cílem není být produktivnější, efektivnější a zkrátka výdělečnější než klasické korporátně řízené firmy. Celé je to o tom sociálním aspektu – chtějí, aby si dostatečně vydělaly (firma i každý jednotlivec) a aby se při tom jejich „zaměstnanci“ cítili dobře. Což jde pak ruku v ruce. Takže s tou efektivitou možná i máte pravdu (byť ta měřitelnost trochu pokulhává), ale o tom to nakonec v tomto případě není.

      • Také děkuji za odpověď. Myslím, že jste v tom třetím odstavci narazil na jednu velmi důležitou věc:

        Proč se snaží být firmy efektivní?

        Dělají to samy od sebe, nebo je k tomu nutí trh a konkurence?

        Ten tlak na efektivitu je primárně vnější (konkurence), nikoli vnitřní (svévolná potřeba být výdělečnější). Drtivá většina firem tlak a pohyby konkurence vnímá velmi zřetelně, a to je nutí dělat věci lépe a efektivněji, být o krok napřed.

        Rozhodnutí nebýt „produktivnější, efektivnější a zkrátka výdělečnější“ je v tomto kontextu možno vnímat jako projev určité podnikatelské stagnace. Zefektivňování je jedním z klíčových business procesů. Díky němu mohou firmy časem vyvíjet nové, kvalitnější a zároveň levnější produkty.

        Když tedy budu reagovat přímo na Váš komentář, domnívám se, že efektivitu si může dovolit pomíjet jen velmi málo firem. Asi nemusíme zacházet do dalších podrobností. Přeji krásný letní víkend!

  6. Zdravím a současně děkuji všem komentujícím. Jsem moc rád, že diskuze probíhá v takto korektním duchu, myslím, že z každého komentáře lze cítit snahu o věcnou argumentaci svého postoje a pohledu na věc, bez současné potřeby člověka s jiným názorem odsuzovat, případně zesměšňovat. To je skvělé, a považuji to vlastně za úspěch.
    Rád bych, možná na odlehčenou, přidal jeden krátký, pár dní starý příběh z mé praxe, na kterém je možné demonstrovat, jak někteří podnikatelé (majitelé) také chápou efektivitu…..
    Zákazník (prodejce – náš výrobek prodává svému zákazníkovi) si u nás objednal na základě nabídky speciálně upravený výrobek – za dosti vysokou cenu. Následně, když se zakázka dostala do zpracování, přišli naši konstruktéři s nápadem, jak výrobek upravit mnohem jednodušeji, s výrazně nižšími náklady. V té chvíli, coby zastánce „transparentnosti“ (jednoho z principů SvP), jsem s radostí volal zákazníkovi, a vysvětlil mu, že původní vysokou cenu jsem z důvodu jiného technického řešení schopen snížit na polovinu oproti sjednané ceně (prakticky tato úspora znamenala necelých dvacet tisíc) s tím, aby v podobném duchu informoval svého zákazníka. Můj zákazník-prodejce mi na to odpověděl něco, čemu (asi) nevěřím snad doteď: „Nám vyúčtujte cenu sníženou, já svému zákazníkovi původní cenu nechám!“…
    Nechci házet všechny do jednoho pytle, věřím, že většina by se ke svým zákazníkům takto nechovala, ale udivuje mě, jak někteří (také) chápou efektivitu.

    Děkuji ještě jednou a slunečný závěr týdne VŠEM!
    JJ