Čtyřhodinový pracovní týden – kniha, kterou jsem nechtěl číst

Nedávno jsem dočetl knihu, kterou jsem po prvních šedesáti stranách odmítl číst. Knihu, která mi na prvních šedesáti stranách vysvětlovala, jak jí nerozumím.

Knihy čtu nejraději v iBooks na iPadu. Nejen proto, že jsem zatím neobjevil lepší nástroj na čtení knih, ale hlavně proto, jak jednoduše a efektivně si lze v této aplikaci k textu dělat vlastní poznámky, přičemž počet poznámek k rozečtené knížce je pro mě současně známkou toho, jak mě knížka zaujala.

Po prvních šedesáti stranách knihy Čtyřhodinový pracovní týden zel ale můj poznámkový seznam prázdnotou. Během prvních šedesáti stran mě na textu nezaujalo nic, co by mi stálo za to se zastavit, označit vybranou barvou část textu, a připojit vlastní myšlenku.

Zeptal jsem se sám sebe, jestli mám důvod knihu dále číst a odpověděl si opět otázkou, zda jsem raději neměl investované peníze věnovat „novým potřebným”, místo abych četl o „nových bohatých”. Místo abych četl návod, jak se jím stát.

Přeběhlo pár dní, pár mikro diskuzí, a mě se najednou zmocnila neodůvodnitelná touha číst dál. Náhlá potřeba dát Timu Ferrissovi ještě šanci.

Zvyk, dělat si v iBooks záložky mi pomohl jednoduše pokračovat tam, kde jsem před několika dny skončil, a já tak začal převracet další stránku za stránkou a čekal, jestli to už „konečně přijde”. A přišlo.

Strana 91 a první poznámka. 94 další, 95, 104, 106… Najednou to jelo jak po másle a já si po chvíli uvědomil, že čtu úplně jinou knihu, než před týdnem. Nakonec jsem ten večer dal těch dalších stránek 120 (díky záložkám mám docela přehled) a usínal s přesvědčením, že knihu, kterou jsem nechtěl číst, zřejmě brzy dočtu.

Po prvních několika stránkách Čtyřhodinového pracovního týdne jsem měl pocit, jako bych naletěl. Jako bych sedl na lep dalšímu pokusu „někoho z Ameriky” přesvědčit mě o tom, jak jsem neschopný „být bohatý”. Považoval jsem Tima Ferrise za chlubila nové doby, který napsal knihu o tom, co jiní nemohou žít, ale touží o tom číst. Knihu o nových bohatých pro nové chudé.

Když jsem ale knihu dočetl až do konce, v duchu jsem se Timovi omlouval. On nenapsal knihu, kterou jsem četl prvních šedesát stran. Tim napsal návod na svůj příběh. Návod, který je možné nejen číst, ale dost dobře i žít. Knihu o strachu a odvaze, o prokletí práce i zábavě, o bohatém životě bez bohatství. Knihu o zodpovědnosti.

Po přečtení knihy se můžete rozhodnout, jestli se stanete „novodobým důchodcem”, a začnete si svůj důchod vybírat již nyní, po malých dávkách, nebo zda zatím zůstanete nohama na (české) zemi, a začnete, stylem vlastním Timu Ferrissovi, chtít od života to, co se dosud bojíte tušit, že nabízí.

Nemusíte se učit zpaměti nekonečné seznamy odkazů na firmy poskytující vzdálené asistenty, vzdálené distribuční společnosti, nebo služby, které vám váš mobil přesměrují na jakékoliv místo na zeměkouli. Není to nutné.

Tim k tomu sice velmi intenzivně ve své knize vybízí, a bude vás možná po přečtení jeho knihy (jako mě) ovládat nezkrotná touha to udělat, ale udělat to nemusíte. Nemusíte se zbláznit. Tim pouze nabízí alternativu. Ukazuje, že to jde.

A není zdaleka sám. Kniha je plná příkladů lidí, kteří se nechali prvním vydáním jeho knihy v roce 2007 inspirovat do té míry, že dnes žijí život podobný Timovu. Jsou z nich novodobí důchodci, tzv. „noví bohatí”, jak sebe Tim ve své knize s oblibou nazývá.

V jedné věci má ale Tim pravdu. A nejen on. Pokud totiž budeme své sny odkládat na dobu, když už nebudeme muset pracovat – budeme v důchodu, budou z nás velmi „chudí” důchodci.

Ne tak penězi, majetky, nebo roky strávenými prací od do. Budeme chudí vzpomínkami, které jsme neprožili, zážitky, které jsme nemohli nezapomenout, lidmi, které které jsme nikdy nemohli potkat.

Mnohým z nás, mezi které se též řadím, může život s minidůchody, život nových bohatých, připadat jako sci-fi. Jako svět „pro ty ostatní”. I já mám zatím ten pocit. Něco mě na té knize ale přitahuje. Něco, jakoby nevyřčeno, co se line celou knihou, a co jsem si uvědomil až poté, co jsem o knize začal přemýšlet.

Je to způsob, jakým Tim Ferriss světu ukazuje kouzlo internetu. Způsob, jak může být internet velmi dobrý sluha, nejen špatný pán.

Internet, pokud jsem Tima správně pochopil, je totiž svět, který mu umožnil změnit (jeho) svět. Na internetu postavil Tim své nové bohatství. Nabízí internet jako nástroj práce, jako způsob, jak vytěžit z minima maximum. A ještě se u toho i dobře baví.

Můžete si přečíst knihu Čtyřhodinový pracovní týden a rozhodnout se stát bohatým. Můžete si přečíst Timovu knihu a rozhodnout se stát svobodným. I díky této knize se můžete začít po malých krůčcích přibližovat svým snům. Nebo nemusíte. Pokud jste na tom jako já, určitě si také říkáte, že to není zas tak jednoduché. A možná není. Dokud to ale nezkusíme, jak si můžeme být tak jisti?

Knihu Čtyřhodinový pracovní týden vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing v roce 2010. Jedná se o český překlad druhého – rozšířeného vydání knihy The 4-Hour Workweek. Je k dispozici v tištěné i elektronické podobě.

Váš názor mě zajímá!

Četli jste již Čtyřhodinový pracovní týden? Pak budu rád, pokud mi do komentářů napíšete svůj názor na knihu. Co vás zaujalo i co naopak ne. Co vám kniha dala i co naopak vzala.

10. června 2012 by Josef Jasanský
Categories: o čem přemýšlím?, recenze | Tags: , , | 2 komentáře

Comments (2)

  1. Knihu jsem si naštěstí nekoupila, jen jsem si ji půjčila. Pro mě je kniha jen dalším americkým návodem na to, jak být za všech okolností happy. Což nelze. Každý má někdy potíže.

    Autor vymyslel, jak pracovat čtyři hodiny týdně. Přesněji řečeno vybral si takovou práci, u které lze povinnosti dobře rozdělit mezi ostatní (a velmi schopné podřízené) a sám to jen zdálky a občas řídit.
    Podívejte se na řidiče autobusu, knihovnici, taxikáře a obecně lidi pracující ve službách (a v ČR ve službách pracuje 60 % obyvatel). Tito lidé zkrátka musí být v práci od-do. Protože přicházejí potenciální zákazníci.
    A někdo tu jejich práci musí udělat. Chleba se sám neupeče, brambory z pole samy nesklidí.
    Autor ovšem má takovou „práci“, kde stačí vybrat si šikovné a zodpovědné spolupracovníky a ti to udělají za něj. A takových povolání je samozřejmě také hodně.
    Mám ráda kvalitní práci odvedenou poctivě. Kniha však popisuje téměřparazitování na činnosti jiných.
    Nemám objektivní názor – popisuju jen prvních několik desítek stran, dál už jsem nečetla. Myslela jsem totiž na obyčejné lidi, kteří třeba zrovna kopou výkopy pro novou kabeláž, aby nám kancelářským myším (a tyto práce se výborně delegují) šel dobře internet až budeme v pracovní době surfovat na Facebooku.

    • Děkuji za Váš (věřím že) upřimný názor, Veroniko. Měl jsem jej po prvních stránkách podobný. Rozhodl jsem se nicméně ve čtení knihy pokračovat – nechtěl jsem ji odložit s tímto (negativním) pocitem.
      Na Vašem komentáři mě zaujala tři slova: „vybral“, „má“ a „parazitování“, ke kterým, když dovolíte, bych se rád stručně vyjádřil….

      Ano, Ferriss si „vybral“. O tom mj. (myslím) jeho kniha také je – o možnosti výběru:)
      Tim Ferriss „má“ práci, kterou může dělat, neboť si (opět) „vybral“ spolupracovníky – pokud by jste knihu přečetla celou, možná byste zjistila, že Tim Ferriss (alespoň to v knize píše) žádné podřízené nemá . . .to je myslím rovněž důležité – on si spolupracovníky najímá (za peníze) – oni se mohou rozhodnout, jestli pro něho budou pracovat – stejně jako on se může rozhodnout, jestli jejich služeb chce využít.

      Osobně vidím parazitování jako něco, co někdo činí tzv. „na úkor“ někoho (něčeho) jiného. Ať vzpomínám jak vzpomínám, nikde v knize jsem nenašel nic, co by mi parazitování (z mého pohledu) připomínalo. Ano, Ferriss využívá možností – stejných možností/příležitostí, které má (až na výjimky) každý z nás . . . . já před pár dny zjistil, že nemusím za hosting tohoto blogu platit více jak 2000 Kč za rok, že jej mohu provozovat za 300,- Kč/rok . . . . zjistil jsem, že mám tu možnost, a využiji ji.

      PS:
      trochu mě mrzí, že sama sebe (i nás ostatní, kteří pracují v kancelářích) považujete za myši – osobně si jako myš (ať už kancelářská, nebo jakákoliv jiná) nepřipadám . . . myslím, že lidé mohou poctivou a kvalitní práci, stejně jako lidé, kteří kopou výkop pro položení kabelů, odvádět i v kanceláři . . . . ne všichni v kancelářích surfují na Facebooku, stejně jako ne všichni pekaři pečou poctivý a kvalitní chleba

      Ještě jednou děkuji za Váš příspěvek a přeji Vám, abyste měla svoji práci ráda, ať už bude jakákoliv;)

      JJ