GTD? …fenomén, náboženství, recept na štěstí, time-management?

dog_in_the_car

Nevím zda je to cílem, výsledkem, nebo jen důsledkem, ale jakoby se s různými úvahami a polemikami na téma GTD v poslední době roztrhl pytel. Přesněji pytel na téma jeho vhodnosti, funkčnosti, složitosti a já nevím jaké ještě GTDosti.

Třeba je to jen dojem, pocit, ale co se GTD aktivně věnuji, nepamatuji se, že by se kolem něho tolik (toto) dělo a psalo, jako v posledních zhruba dvou měsících.

Mám trochu obavu, že pokud by se ona tajemná zkratka dala skloňovat, možná by se ještě do prázdnin museli školáci naučit nový vzor podstatného jména. Bylo by jím Mítvšehotovo.

Jako správný Čech, co rád kecá do toho, o čem se kecá, podlehl jsem též nutkání si kecnout, i když vím, že ten pytel tím asi nezalátám. Naopak.

Ano, nebyla tu (až dosud) o GTD žádná konference, ani jiná, veřejně propagovaná akce na jeho propagaci(?), která je možná tím hlavním důvodem i způsobem toho všeho, ale to, čeho jsem v poslední době svědkem, mi již začíná tak trochu připomínat kampaň. Možná hysterickou.

Čtu i slyším proklamace jako fenomén, náboženství, recept na štěstí, nejlepší time-management(?). Tu s vážným výrazem i úmyslem, tu s úspěšně netušeným nebo naopak neúspěšně skrývaným sarkasmem, doplněným sem tam i namáhanou neschopností vhledu, detailnějšího poznání, či porozumění.

Je tedy GTD fenomén? Je to náboženství, recept na štěstí? Je GTD time-management?

Ani jedno. A Time-management už vůbec ne.

Platí sice „kdo chce Boha rozesmát, plánuje“, ještě více ale Boha rozesmějete, pokud se budete snažit řídit čas. To totiž přesně to slovo znamená. Řízení času. To fakt nejde!

V Rusku kdysi zkoušeli ovládnout počasí. Kde jinde, že? A výsledek? Ani náhodou! Pršelo, kdy se přírodě zachtělo, svítilo, když se příroda rozhodla, že prostě bude teplo. Ani to jejich „včera znamená zítra“ jim nepomohlo.

S časem je to ještě horší, ten dokonce nemá ani mraky, které by mohly rozhánět stíhačky.

GTD není ani fenomén, ani náboženství nebo recept na štěstí.  GTD není ani time-management. Je to jen jeden z nástrojů, jedna z metod, jeden z postupů, jedna z alternativ pro ty, kteří mají z nějakého důvodu pocit, že dosavadní způsob správy jejich záležitostí a vlastní organizace negeneruje výsledky, které by chtěli. Nebo které by chtěli jejich šéfové:). I tací jsou. Jsem jedním z nich.

Co kdybych GTD přirovnal k řízení auta. Řidičů je přece spousta. I aut. Nejen těch „ostřílených borců” na silnicích. Co třeba takový závodník rallye, nebo Formule 1? Nebo takový „strejda se stodvacítkou“, kterou odveze jednou ročně mamku na hřbitov? Všichni přece řídí, ne? Všichni přece mají jeden společný cíl. Dojet do cíle. Alespoň.

Každý ale potřebuje, musí se naučit i ovládnout jiné techniky, jiné postupy, jiné způsoby, jak do svého cíle dojet. Ti na okruhu nemusí dokonce znát ani vyhlášku, aby vyhráli. Se stodvácou by ale vyhráli sotva.

Stejně jako by náš strejda působil dost divně, kdyby se třístovkou přiřítil na hřbitov v monopostu od McLarena (asi by to před bránou ani neubrzdil), bude i Schumacherovi na cílové rovince jedno, jestli má na křižovatce přednost tramvaj nebo povoz s koňmi.

S GTD je to podobně. Pokud potřebujete jednou ročně zajet k 20km vzdáleným příbuzným, úplně vám bude stačit, když budete vědět/dodržovat, že v obci se jezdí padesát, na křižovatce má přednost ten, kdo jede po hlavní nebo zprava, a před přechodem by se mělo zastavovat. Zvlášť, pokud jsou na něm lidé.

Pokud před vámi ale bude nějaká Velká cena, nebo trávíte půlku měsíce na německých dálnicích, asi budete potřebovat znát, umět i používat trochu víc než to, že jezdit v zimě na letních je docela hazard.

Pro některé řidiče je dobré vědět, že je potřeba sem tam zajet do boxů a kdy.

Pro mě je každý projekt takový malý závod. V každém bych rád dojel do cíle. Rád bych věděl, jestli mám správně obuto, na kolik se jede kol, nebo jestli na trať nevyjel safety-car.

Proto používám GTD. Je to pro mě momentálně způsob, jak se neztratit, jak závod, pokud je to jen trochu možné, dokončit. Můj tým v depu spoléhá, že to dneska bude dobrý, že když uděláme dobře svoji práci, můžeme vyhrát. A když ne, tak alespoň spolehlivě dojet. Prostě závod zvládnout.

Moji mechanici možná neřídí tak rychle jako já, možná neznají způsob, jak nejlépe projet třetí zatáčkou. Pokud mi ale vymění gumy do 3 vteřin, máme šanci. A pokud vyměnit kolo takto rychle znamená, že si osvojí potřebné dovednosti, že se naučí správný postup, že si vybudují potřebné návyky, super. Proč je učit, jak nejrychleji řídit?

Nedělejme z GTD něco, co není. Nevytvářejme z něho náboženství, nepokoušejme se jím řídit čas. Neposmívejme se mu, že není receptem na štěstí. Je to jen možnost. Pro někoho vhodná, pro jiného nepoužitelná. Stejně jako milióny jiných věcí na tomto světě.

A že se o GTD dělají konference? A proč by neměly? Pokud někoho GTD zajímá, chtěl by se o něm dozvědět více, chtěl by se setkat s podobně smýšlejícími lidmi, ať jede klidně na konferenci.

Můj švagr mi nedávno vyprávěl, jak byl na setkání včelařů. Dozvěděl se tam spoustu nových věcí, poznal se s dalšími včelaři, a přivezl si prý recept na skvělou medovinu. Sám s medem před rokem začal a je rád, že existuje místo, kam si může přijet, nejen o včelách, nejen popovídat. A že chodí sem tam opuchlý? To mu zase splakne.

Na posledním GTC Brno, kam se zase já občas jezdím setkávat s lidmi, které GTD také zajímá, jsem dostal otázku: „Čím je pro Tebe GTD?” Odpověděl jsem, že pro mě je to způsob, jak být spolehlivější. Vůči sobě, svému týmu, i svému okolí.

A spolehlivost, spolehlivost je pro mě hodnota. Pro mě důležitá hodnota.

08. května 2013 by Josef Jasanský
Categories: GTD, o čem přemýšlím? | Tags: , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem GTD? …fenomén, náboženství, recept na štěstí, time-management?