Hledači holí . . . aneb Těžká práce Svobody v práci…

…vždy se někde válí nějaká ta hůl. A vždy je nablízku i nějaký ten pes!

Všichni je známe. Žijí mezi námi. V každé firmě, kanceláři, dílně nebo kabinetu se s nimi (denně) potkáváme. Vždy, když se objeví, první otázka, která nás napadne je, zda ji už našli. Svoji hůl! Jsou to naši Hledači holí.

První Hledač se zřejmě objevil jen malou chvíli poté, co byl vydán první (nesmyslný) pokyn, stanoveno první (neúčelné) pravidlo. Poté, co vznikla první hůl. Pak už jen stačilo být ve správný čas, na správném místě. Stačilo mít moc. A stačilo najít prvního psa.

Každý předpis, směrnice, nařízení, nebo pokyn, který pohodlně odpočívá v příslušném šanonu, je pro Hledače skvělá příležitost. Co na tom, že dosud bylo nedodržování “tiše” tolerováno. Stačí, aby Hledač prostě jen dostal chuť hledat. Stačí jen z předpisu ofouknout prach, a hůl je na světě! Teď už jen najít správného psa.

Kde se Hledači holí berou? Není to přece žádná profese. Není to obor, který se vyučuje na univerzitě. Neexistují žádné kurzy, školení, nebo semináře. Hledači nepotřebují univerzity. Učí se sami, mezi sebou. Mají tolik společného. Mají moc (jsou Hledači), mají pravidla (své hole), a mají své podřízené (své psi).

Zatím, co si Hledači užívali své hledání a nalézání, zatím, co byly vydávány nové předpisy, směrnice a pravidla, svět začal tiše a nenápadně objevovat něco, co Hledači ze srdce nenávidí. Svět začal objevovat Svobodu v práci.

Svoboda v práci nevytváří nové hole, ani neoprašuje ty staré. Svoboda v práci žádné hole nezná. Svoboda v práci je způsob, jak Hledačům jejich hole vzít. Je to lék proti Hledačům holí.

I já jsem byl kdysi Hledačem holí. Nikdy nebyl problém najít novou hůl. Když jsem si dal záležet, ani pes, kterého jsem s ní mohl hned přetáhnout, nebyl daleko. Dnes už ale Hledačem holí nejsem. Nechci jím být. Našel jsem Svobodu v práci. Vyléčil jsem se.

…pokud Hledač nenajde svoji hůl, většinou pak ani nehledá svého psa!

Nemluvím zde o světě bez pravidel, bez řádu. Nejsem anarchista. Mluvím zde o tom, co jsem si uvědomil, když jsem díky hnutí za Svobodu v práci pochopil, jak moc ubližuji lidem kolem sebe. Jak dělám vše pro to, abych byl jejich „Hledačem holí“. Jak každým svým pokynem, nařízením nebo požadavkem jen vytvářím další hůl. Jak každý z nich, namísto aby se stával „umělcem“, jen čeká, jestli na něho „vyšla řada“. Jestli bude mým psem.

A není nutné studovat stohy a stohy textů, hledat ve Svobodě v práci něco „velkého“. Stačí jen začít přemýšlet. Přemýšlet o tom, co je pro ty druhé příjemné, co jim dělá radost, z čeho jsou šťastní. A také se jich na to ptát! . . . . Oni to mnohokrát (když nám to uvěří) řeknou sami. A rádi.

Hledačů holí je stále dost a dost. Jen tak nezmizí. Ale nevzdávejme to. Když se to podařilo mě, v otázce Svobody v práci naprostému nováčkovi (neřku-li laikovi), podaří se to (jistě, někdy) i jiným Hledačům.

PS: Abych se již nikdy nestal Hledačem, abych měl důvod opět se jím nestát, každé ráno, než za sebou zabouchnu dveře bytu, přečtu si tuto „Mantru pro svůj tým“:

  • měj rád svůj tým!! jsou to skvělí lidé . . .
  • snaž se, aby každý mohl dělat to, co ho baví (z čeho bude šťastný) – nedovol, aby někdo musel dělat něco, z čeho je/bude nešťastný; a pokud tomu nebudeš moci zabránit, najdi alespoň způsob, jak mu to ulehčit
  • pokud není první věc, kterou každé ráno na jejich rtech uvidíš, úsměv – ptej se proč tomu tak je, a co můžeš udělat proto, aby tomu tak nebylo
  • pokud není první věc, kterou každé ráno na tvých rtech uvidí, úsměv – vem si dovolenou!!
  • než někomu složitě popíšeš, jak přesně má to či ono udělat, zkus se ho raději zeptat: „Chtěl(a) bys toto dělat? Super! Udělej to tak, jak si myslíš, že to bude nejlepší.“

Jsem na začátku. Vím, že svět není natřen narůžovo. Ale jen přečtení těchto řádků každé ráno mi stačí k tomu, abych se do práce těšil. A je to skvělý pocit.

04. prosince 2011 by Josef Jasanský
Categories: svoboda v práci | Tags: | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hledači holí . . . aneb Těžká práce Svobody v práci…