Když manažer pracuje…

„A hlavně se vyhýbej práci!” slýchával jsem v dávné minulosti tuto vtipnou poznámku takřka při každém setkání s člověkem, který celý svůj život práci zasvětil. Té fyzické. Možná až dřině.

 

Zdroj: internet - stavba Empire State Building

 

Z pohledu onoho člověka, a věřím, že i většiny jeho vrstevníků, jsem zřejmě poslechl. Z jejich pohledu se práci asi opravdu úspěšně vyhýbám. Moje ruce (ani nohy) mě neživí. Živí mě hlava – jsem prý manažer.

Jestli je to kvůli té větě ze začátku, nebo kvůli mé úctě k fyzické práci jako takové nevím, ale již nějaký čas o tom všem docela přemýšlím. Pracuji? Nepracuji? Co je vlastně to, co nazývám „moje práce”?

Pracují vůbec manažeři? A pokud ano, tak kdy? Když sedí ve své kanceláři? Když píšou nějakou zprávu? Když něco podepisují? Když rozhodují? Když přemýšlí?

Podle wikipedie má práce několik definic. Pominu-li tu, která vychází z fyziky, a která by se asi jediná líbila mému rádci z úvodu, existuje ještě i definice práce z pohledu ekonomie – lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky (ať už si pod tím představíme cokoli), a definice práce z pohledu lidské činnosti. Je to prý jakákoliv smysluplná činnost.

Přírodní zdroje, ani jejich přeměna na užitečné statky asi nebude to, o co se každý den snažím, a myslím, že ani žádná fyzikální veličina, snažící se silou o přenesení energie v mé pracovní náplni popsána není. Zbývá tedy ta smysluplná činnost.

Co je ale pro manažera smysluplná činnost? Co je tím „produktem”? Jedna věc mě napadla.

Mým smyslem, mým produktem, je starost o můj tým. O lidi, kteří se možná také každý den ptají, co je jejich smyslem tady být. Co je jejich produktem.

Mojí prací je jim jejich smysl každý den pomáhat najít. Mým úkolem je jim jejich produkt, jejich hodnotu, každý den připomínat. Oni jsou mým smyslem. Pokud ho najdou, já už hledat nemusím.

Vědomosti, zkušenosti, um. Slýchával jsem na všech možných školeních, které ze mne měly dělat lepšího manažera. Člověka s produktem. Zkušenosti, vědomosti, um. Sděloval jsem těm, kteří se rozhodli najít ten můj.

Dnes už bych zřejmě odpovídal trochu jinak. Vědomosti, zkušenosti, um. A osobnost. Dodal bych s důrazem hodným slova na závěr. Manažer by měl být člověkem, chtěl bych být pochopen.

I ty nejlepší vědomosti, i ty nejdelší zkušenosti a nejsložitější dovednosti nepomohou nám, manažerům, dělat svoji práci. Nepomohou nám najít jejich smysluplnost, pokud nám neumožní je využít pro svůj tým. Pokud nám neumožní najít svému týmu smysl.

Nevím, jestli jsem dobrý manažer. Nevím, jestli jsem nositelem produktu, který mění přírodní zdroje na užitné statky. Nevím, jestli jsem fyzikální veličina přeměněná silou na energii.

Byly doby, kdy jsem o to možná usiloval. Doby, kdy jsem usiloval, aby fyzikální veličinou byl i můj tým. Aby byl produktem. Možná číslem.

Můj tým ale nemůže být produktem. Nemůže být fyzikální veličinou. Nemůže být statkem. Můj tým jsou lidé. Jsou to osobnosti. Každý trochu jinou, každý s jiným produktem. Ale každý člověkem.

Mým úkolem je z nich dělat umělce. Mým úkolem je z nich dělat stavitelé katedrál. To je moje práce. Můj tým.

Vím, že nebudu pořád manažerem. Přijde den, kdy své dveře zavřu naposled. Kdy dopíšu poslední zprávu, podepíšu poslední rozhodnutí, svolám poslední poradu, na které dám svému týmu Sbohem. Blíží se, i když nečekám.

Ani můj tým možná nebude pořád takový, jaký je dnes. Lidé přicházejí a odcházejí. Mění se. Zažívají vítězství i prohry. Padají, aby mohli vstát. Budují, aby mohli bourat.

Teď jsme ale spolu. Pracujeme, žijeme. Přicházíme. Měníme. Prohráváme a vstáváme. Bouráme a budujeme. Jsme tým.

A to je náš produkt, náš statek, naše energie. Náš smysl. Když jsme tým, tak pracujeme!

 

Věnováno těm, kterým nejsem vždy ten, o koho se mohou opřít. Mému týmu.

19. května 2012 by Josef Jasanský
Categories: leadership, o čem přemýšlím? | Tags: , | 2 komentáře

Comments (2)

  1. „Ať děláte jakoukoliv práci, dělejte ji dobře. Dělejte ji tak dobře, že ji nikdo jiný nebude moci dělat lépe. Pokud na vás vyšel úděl zametat ulice, pak je zametejte tak dobře, jako Michelangelo maloval své obrazy, jako Shakespeare psal poezii, jako Beethoven skládal hudbu. Zametejte ulice tak dobře, že všechny zástupy, nebeské i pozemské, se budou muset zastavit a říci : „Zde žije skvělý metař.“ – Martin Luther King Jr.
    🙂