Klopýtavá láska

Klopýtla o mě láska.
Jen nakoukla.
Zeptala se jak se mám a zase šla.
Jak zapomenutý známý, který najednou uprostřed ulice stál.

Myslel jsem, že pro mě zemřela,
že už jen teenegerům romance zpívá.
Kde se tak najednou vzala,
ptal jsem se v té chvíli.

Prý tu vždy byla,
vždy psala moje osudy.
Prý mocná je, a velká.
Jen věřit prý přestal jsem,
jen chodil prý roky jinudy.

Uvěřil jsem jí málem.
Ucítil její krásu i moc.
Pak ale znovu stín obavy,
věrný sluha mé všednosti,
přeměnil letní den na zimní.

Bolí a pálí,
ten pocit uvnitř z nás,
pohříchu trousí sladké lži.
Je silný,
nebude mít slitování.
Snad dokud budu živ.

Potkal jsem lásku.
Jen na chvíli.
Jen okamžik křídel motýlích.

22. prosince 2014 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Klopýtavá láska