Možná ten příběh začíná. A možná končí…

klice

Dnes jsem si převzal klíče. Od nového bytu. Zítra se (pře)stěhuji. Příběh končí. A možná začíná. Takhle jsem to přece chtěl, ne? A nebo ne? Jasně, že nechtěl. Ale protože nechci to, co je, musím začít chtít to, co jsem nechtěl. Složitý? Divný? No jasně, že jo… Sám se v tom nevyznám.

Příběh končí. Teda vlastně začal končit. Vlastně/možná už skončil dávno. Ani nevím, jak je to dlouho. On hlavně neměl ani nikdy začít. Budeme se zdpovídat. Máme z čeho.

Byli jsme mladí, hloupí, ne-zodpovědní. Netušili jsme, jaký hřích pácháme. Ne na nás. Na těch, kteří přišli po nás. Z nás. K nám. Za nic nemohou. Neptali jsme se, jestli chtějí. Nikdo se neptal, jestli nechtějí. Museli chtít. A na začátku možná chtěli. Ó, to byly časy. Kdysi.

Převzal jsem si dnes klíče. Zítra bych se měl přestěhovat. Nechce se mi. I chce. Je to peklo. Vím, že to musím udělat, že není (jiná) cesta. Ale bojím se. Zítřka, až potáhnu tu velkou krabici ze schodů a potká mě soused. Zítřka, až potáhnu tu velkou krabici do schodů. A potká mě soused. Očima se budou ptát, možná divit, možná usmívat. Nebo nadávat. Oba ale budou vědět, že něco je jinak…

A co teprve za týden. Co se stane během týdne? Přežiju? Musím. Proč bych nepřežil. Přežil jsem do teď, přežiju i po teď. Jsou nás přece miliardy, kteří přežívají. Někteří ne. Aniž by tušili. Aniž by chtěli.

Není mi dobře. Nemoc to není. Ani hlad. Ani žízeň. Teplo mi není ani chlad zde neobchází. Něco mi ale je. Něco mě tahá za rukáv, šeptá, nabádá. Je malý. Tak malý, že není vidět. Nechce být viděn. Chce být slyšen!

Jsme to já, když jsem před lety přicházel domů, tam domů, kde jsem doma říkal tak rád. Jsem to já, když jsem před lety v prstech žmoulajíce proslzený kapesník s hanbou dospělých sděloval, že už jsem chlap. Jsem to já, ten malý, vystrašený kluk, který právě padá na dno potoka, jež zvládnout nemohl. Jsem to já. Bohužel. Ó to byly časy. Kdysi.

Příběh končí. Nový začíná. Vynasnažím se, aby neskončil. Je mi to líto a jsem za to rád. Jen ten, kdo prožil, může mi říct: „Jsi tu, abys přežil“.

25. července 2014 by Josef Jasanský
Categories: o čem přemýšlím?, o mně | 3 komentáře

Comments (3)

  1. Rozvod? Rozchod?