Názory vs. Pravda

V posledních dnech a týdnech jsem měl možnost zúčastnit se několika reálných i virtuálních diskuzí, které, když jsem o nich následně přemýšlel, přivedly mě uvědomit si pár závěrů – názorů, o které bych se rád podělil.

Sám pro sebe jsem si níže uvedený seznam nazval

Názory vs. Pravda:

1. To, že mám na věc svůj názor, obvykle znamená, že na stejnou věc má někdo jiný rovněž svůj (jiný) názor.

2. Pokud mám na věc svůj názor, obvykle jej považuji za pravdu, což mne nutí jiný názor na stejnou věc automaticky považovat za nepravdu.

3. To, že s jiným názorem nesouhlasím mi nedává schopnost tento jiný názor vyvrátit. Moje proti-argumenty jsou obvykle jen opět další (moje) názory.

4. Pokud je můj názor subjektivní, nepotřebuji argumenty.

5. Pokud je můj názor objektivní, nepotřebuji argumenty.

6. Tvrzení (pravdy) není názor, tvrzení je prosazování názoru.

7. Tvrdit, že je něco pravda, není pravda. Je to pouze názor na stav a průběh události. (Co je vlastně pravda?)

8. Protože existují protiklady, existují názory. Protože existují názory, existují protiklady.

9. Svůj názor mohu nabídnout jako variantu, ne jako konstatování pravdy.

10. Všech devět výše uvedených bodů je jen seznam (mých) názorů.

Mluvení (diskutování) s lidmi se mi poslední dobou líbí čím dál tím víc. Je to pro mne, zapřísáhlého introverta, který se kontaktu s lidmi spíše vyhýbá, docela nová-příjemná zkušenost. Uvědomil jsem si, že zatímco někteří diskutující mi dokáží svůj názor nabídnout jako variantu, kterou následně příjmu (za svůj názor) jako pravdu, jiní mi svůj názor spíše tvrdí, čímž mne obvykle utvrdí v tom mém. Zdá se mi ale, že ani v jednom případě nehrály hlavní roli argumenty, spíše způsob, jakým, pro mě buď příjemným a akceptovatelným, nebo nepříjemným-neakceptovatelným, způsobem mi druhá strana svůj názor prezentovala.

PS: V tomto videocastu, vyjádřil Jarda Homolka myšlenku, že existují Kazatelé Průvodci. Myslím, že to je přesně ono. Ti, kteří mne dokázali o svém názoru (někdy) přesvědčit, byli Průvodci.

 

22. srpna 2012 by Josef Jasanský
Categories: o čem přemýšlím? | Tags: | 7 komentářů

Comments (7)

  1. Můj názor je, že ty body jsou moc černobílé, levé/pravé. Úplně mi tam chybí „jiný pohled na stejnou věc“, „jiný úhel pohledu“, „jiné výchozí podmínky“. Tj. dvě nevylučující se varianty a tak podobně. Ale to je jen můj názor, který Tvůj názor nevylučuje 🙂

  2. Myslím, že zde je i onen jiný úhel pohledu, jiné výchozí podmínky.

    Pravda je dle mého názoru konstatování faktu bez projekce vnitřního světa. Kdykoli však použijeme vlastní pocity, zkušenosti, pohnutky, touhy a přání na posouzení objektivní zkutečnosti, stává se z toho vlastní názor, který je nutně subjektivní. Bojovat za něj jako za pravdu objektivn,í je jen otázkou obavy za ztráty ega.

    Toto si uvědomuji mnohokrát, ale většinou pozdě.

  3. There’s no leader, there is no guru, there’s no master, no savior. You yourself are the teacher, and the pupil, you’re the master, you’re the guru, you are the leader, you are everything!

    Podobne je to aj s pravdou. „Co je vlastně pravda?“ No truth, no reality… 😀
    Prjem pekny vikend!

  4. Pingback: Boj za svobodu? Proč ne-svobodou? | 21 slov…

  5. Objektívni pravda jsou zákonitosti,podle kterých se všechno děje.
    Subjektívní pravda je úhel pohledu subjektu,který dění pozoruje.
    Platoš

    • Děkuji za komentář, Platoši. Nezbývá mi, než souhlasit. Napadlo mě k tomu jen, že i popis zákonitostí, podle kterých se všechno děje, bývá většinou vytvářen úhlem pohledu subjektu, který onu zákonitost popisuje:) …ale to je věčná diskuze;)

      JJ