Potřebujeme někam patřit? . . . . . odpovídám ANO!

Se zájmem jsem si dnes přečetl článek od Jiřího Pecha s názvem “Proč potřebujeme někam patřit?” Článek navazuje (je inspirován) na jiný zajímavý článek od mého oblíbeného blogera, Pavla Říhy (@BadGuyCZ), s názvem “Symboly vs. podstata”.

Ani jednoho z uvedených (což mi je zvláště u Pavla Říhy líto) osobně neznám. Nicméně (a možná proto), když jsem o textech začal přemýšlet, najednou mě začaly napadat jisté “polemizující” myšlenky, které mě inspirovaly o tématu “někam patřit vs. minimalismus” něco napsat.

Záměrně uvádím tématu. Uvědomil jsem si, že téma “někam patřit” se mě dotýká více, než jsem si zprvu myslel. Prosím oba autory, aby nechápali můj článek jako opačný názor (neřkuli kritiku) jejich textů. Naopak. Oba texty mě přinutily přemýšlet . . .a to si, myslím, bylo v obou případech jejich cílem.

Otázka “…někam patřit” je, jak Jiří Pech ve svém článku uvádí, jakési volné pokračování otázek týkajících se symbolů, podstaty, minimalismu a, v článcích nepoužitého, ale pro mě čitelného, narcisismu.  (společnosti, ne autorů)

Výsledkem (alespoň pro mě) z obou článků (přiznávám, že z článku Jirky Pecha víc) je jakýsi “patosový” pocit (marnosti) z toho, že pokud člověk využije “věci” k tomu, aby se tímto “věcným” způsobem přihlásil ke svému názoru, přesvědčení, zálibě, komunitě, společenské skupině atd., je to projev jakoby “navíc”. Jak kdyby (pouze) platilo, že ten, kdo prostřednictvím “materialismu”, chcete-li symbolů, vyjadřuje svůj postoj, vyjadřuje jej (jakoby) falešně, bez hloubky. Zbytečně.

Ano, žijí mezi námi lidé, kteří jistě “podstatu” věci, kterou si kupují, chápou opačně než jiní. A jsou i tací, kteří “své symboly” kupují/používají pro jiný/opačný účel, než ke kterému byly stvořeny. Ano, je to tak. Dělá to takto (možná) většina z nás.

Ale já se ptám: “. . . . . Je to špatně?” (z pohledu špatné a zlé)

Myslím, že nikoliv. Na otázku zda potřebujeme někam patřit (se vší vážností) odpovídám ANO! Každý člověk touží někam patřit. Je to takto dáno už od pradávna. Naši prapředci nekupovali mobily, tablety, luxusní auta ani jachty, ale i přesto (a myslím, že v té době mnohem silněji než dnes) toužili patřit do “své” komunity. Kdo tenkrát nebyl součástí komunity, ten nepřežil (doslova). Členství v komunitě dávalo člověku (alespoň určitou) jistotu. Jistotu, že bude mít co jíst, že ho nezahubí divá zvěř, že ho nezahubí jiná komunita. A jakmile se stal člověk člověkem, jakmile si začal uvědomovat sám sebe, začal používat symboly. Symboly, které presentovaly jeho příslušnost k jeho komunitě.

Naše touha patřit do komunity (někam) je v nás zakódována. Proto se bohatí (nebo ti, kteří touží patřit do komunity bohatých) snaží presentovat symboly bohatství (jakkoliv se nám to může zdát zvrácené), proto se někteří (jako například já) prostřednictvím veřejného používání produktů značky Apple “hlásí” ke komunitě “Apple”. A pokud si někdo (z mého pohledu mylně) myslí, že telefon iPhone je “symbolem bohatství”, ať používá tento výrobek jako prostředek “hlášení se” ke komunitě bohatých.

Podobně to platí i o minimalismu. Minimalismus je skvělá věc. I já se považuji za člověka, který “tíhne” k minimalismu. Nemyslím si ale, že abych “byl minimalistou”, nesmím mít iPhone, nesmím mít takové nebo onaké auto, nesmím mít to nebo to. Pro mne je minimalismus postoj. Postoj, který mě učí (z materiálního hlediska) přemýšlet o tom, co je (pro mě) důležité. Pokud je pro mě důležité (opravdu důležité) hlásit se ke komunitě Aplle (mimochodem, několik lidí z této komunity osobně znám . . a jsou to skvělí lidé), a chci tuto svoji příslušnost dát okolnímu světu najevo, půjdu a koupím si třeba iPhone. A pořád se mohu cítit minimalistou.

Pokud je pro bohatého člověka (a může se to nám, nebohatým, zdát jakkoli “nepatřičné”) důležité patřit do komunity bohatých, koupí si symboly, které jeho příslušnost v komunitě presentují. Koupí si luxusní auto, koupí si jachtu . . . . a koupí si třeba i ten iPhone. A pořád může být takový člověk minimalistou. Minimalistou proto, protože nekupuje věci (nepoužívá symboly), které pro něho nejsou důležité (i kdyby si je mohl třeba koupit, kdy by si vzpomněl).

Já používám symboly. Používám věci k tomu, aby presentovaly moji příslušnost ke komunitě. Jezdím autem (i když bych klidně mohl jezdit autobusem), nosím/kupuji oblečení “odpovídající” mé pozici v práci (i kdybych mohl klidně nosit monterky). Používám MacBook Air, iMac, iPhone, iPad, i když bych (asi) klidně mohl používat (jeden) netbook za 5.000,- Kč. A stále se cítím být minimalistou. Všechny “ty věci “ jsou pro mě důležité. Používám je. K práci, k zálibám, k tomu, aby mi pomáhaly. A současně o mě něco okolnímu světu říkají. Ale neříkají všechno. Zbytek mé osobnosti presentují mé skutky, chování, vlastnosti. Mé myšlenky.

Zmíněné články se mj. dotýkají také víry, respektive používání symbolů víry věřícími. I v této oblasti se s některými postoji nemohu zcela ztotožnit. Je to asi zejména proto, protože mým dlouholetým přítelem je člověk, kterého lze klidně označit za ortodoxně věřícího. Pro Honzu, tak se jmenuje, jsou symboly víry mnohem více než “věci”. Jsou pro něho (a jeho rodinu) nástrojem vnímání Boha. Jakýmisi bránami, skrze které k nim Bůh přichází, skrze které s ním komunikují . . . . . to je ale na jinou (teologickou) debatu, do které se nemám v úmyslu pouštět. Z respektu k Honzovi i k Bohu.

Pokud jsem svými názory, ať už zmíněné blogery, nebo případného čtenáře, popudil, omlouvá se. Nebylo to mým cílem. Na druhou stranu. Proto člověk zakládá a píše blog, aby mohl psát “jak to vidí on”. A takto to vidím já.

Josef Jasanský

@jjasanus

08. prosince 2011 by Josef Jasanský
Categories: o minimalismu | 7 komentářů

Comments (7)

  1. Ty dva články na který odkazuješ jsem raději nečetl.
    Tohle má hlavu i patu … souhlas a podpora 🙂

  2. Četl jsem oba články ještě před tím Vaším a zvláště v tom od pana Pechy jsem si připadal, jako kdybych se měl stydět za to, že jsem konzumentem v konzumní společnosti. V podstatě ironie, ale reálná. Připadne mi, že tohle absurdum již zašlo tak daleko, že vyjadřovat nesouhlas a pohoršení nad náležitostí jedince k nějaké komunitě není dnes o vyjádření vlastního názoru, ale vlastně spíše postoj jiné „komunity“. Prostě nejvíce minimalistické je nadávat na antiminimalisty 🙂

  3. Výborný článek a vážím si názoru autora. Chci se připojit s komentářem. Minimalismus je dnes vnímán jako extrémní názor a opak konzumu, který společnosti vládne. Je vśak důležité říct, že minimalismus je hlavně velmi osobní záležitost. Každý ho můzě realizovat po svém. Základem je zaměření na podstatné a nepodstatné dostat pryč.

    V souvislosti s vlastnictvím věcí a jejich kvalitou musím říct, že jako minimalista se snažím preferovat kvalitu před kvantitou a kupovat pouze to, co mi přinese užitek. Ne to, co bych pouze chtěl. IPhone je právě příkladem velmi kvalitního výrobku.

    @ChalidIhmar Je to naprosto přirozená reakce na článek takového tipů. Lidé často při popisu jiné životní filozofie, nebo názoru, mají pocit, zle autor článku jejich životní styl kritizuje. Pouze prezentuje svůj pohled na svět a je jen na vás, jaké pocity to ve vás vyvolá. Proč byste se měl stydět? Za co? Nebo máte pocit, že se vás obsah textu týká a opravdu jste pocit studu zaznamenal?

    • S mým pocitem studu nemá článek pana Pechy nic společného. A rozhodně nemám nic proti názoru, že každý blogerský článek vyjadřuje osobní postoj daného autora, konec konců právě proto snad tyto články čteme. Bez jakéhokoliv medialního přikrášlení a předem schválené osnovy číst svobodné názory ostatních lidí a stejně tak svobodně na ně reagovat. Moje reakce vyzněla na popud toho, že daný článek na mě působil jako bych se měl stydět a né, že tento pocit studu ve mě skutečně evokuje. Nicméně má poklona těmto autorům a poděkování za jejich články.

  4. Rád bych se ještě ke svému článku vyjádřil, ale pravda je, že je toho tolik, že nevím kde přesně začít a bylo by to spíše na osobní diskuzi…

    Já sám jsem si ve článku otázku toho, zda člověk potřebuje někam patřit, tak úplně nekladl a mám-li hledat odpověď na toto, také bych řekl ano – člověk má potřebu někam patřit a má potřebu se obklopovat takovými lidmi, názory a věcmi, které potvrzují jeho příslušnost k určité skupině pro něj samého i pro jeho okolí.

    Cílem ani tak nebylo říct zahoďme symboly, jako spíš říct, více se ptejme na to, co se za těmi symboly skrývá? Co vlastně znamenají? Proč je uznáváme a co pro nás osobně představují?

    Zkrátka hledejme podstatu naší víry (teď nemluvím jen o té náboženské) a snažme se nenechat symbol, aby podstatu zastoupil. Pokud totiž lidmi něco kdy manipulovalo, takřka vždy za tím byla to slepá víra v symboly, která jim nedovolovala vidět věcí takové, jaké jsou.

    Asi se shodneme na tom, že symbol slouží jako jakési utvrzení v něčem pro sebe i okolní společnost. Ovšem pokud se utvrzujeme symboly namísto podstatou, ne vždy to musí vést tam, kam jsme v dobré víře v symboly chtěli.

    Abych to shrnul. V žádném případě nevystupuji proti členství v komunitě jako takové, ale mělo by stát na tom, že znám a věřím v její principy a podstatu, nikoliv na tom, že věřím v její symboly, které bezhlavě následuju (a obklopuju se jimi) jen proto, abych se někam řadil.

  5. Pravdou je že jsem se do toho článku lehce zamotal (a měl jsem ten pocit už už když sem ho dopsal 🙂 a psal jsem to i k odkazům, který jsem dával jak sem tak na FB 🙂 ) a to možná trochu podnítilo tu diskusi za kterou jsem jedině rád 🙂

    Trochu bych to uvedl na pravou míru částí komentáře, kterej sem přidal už pod svůj článek 🙂 -> … myšlenka byla trochu jiná – ve svým okolí mám spoustu lidí, kterým záleží hlavně na tom co si myslí ostatní a oni chtějí být zaškatulkovaní do určité skupiny.. tak si kupují věci, které je tam mají posunout atd… místo toho aby změnili sebe a byly členy té dané komunity spíš vnitřně 🙂

    a ještě ho trochu doplním -> snaží se do těch skupin dostat kupováním si těch symbolů na úkor sami sebe – např. kupují si luxusní věci na které nemají, jenom proto, aby se ukázali před sousedy, a aby to vypadalo, že patří do nějaké jiné skupiny…