Procházím

FeaturePics-Desert-Sunset-135557-2217780

Pustinou stínů v temnotě kráčím,
loudám se.
O pozornost králů prosím,
těch,
kteří s mým osudem už roky hry hrají.

Kteří se smějí mně pokaždé,
když procházím bosý.

Domlouvám hrdosti,
lákám ji na koláč,
prodávat slzy své lítosti,
dávno jsem nad všemi boháči
největší boháč.

Pustinu stínů znovu jsem navštívil,
tam,
kde chrámy své moudrosti,
pomník mé pyšnosti,
už stavět jsem neslíbil.

Pomalu chodím tmou
jak kdybych neznal se,
mlčky proklínám všechny dny marnosti
kdy selhal jsem před sebou,
kdy nedbal své slabosti.

Proč otázek tolik znám, když odpověď nečekám?
Jak kdybych prospal den,
jak kdyby jen černá noc
byla mým živým snem.

Jen procházím…

30. října 2015 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházím