Setkávání ke svobodě – dojmy, pojmy, postřehy č.3

…princip pánských toalet

Stejně jako v předchozích měsících, i poslední březnové úterý jsem se (letos již potřetí) vypravil do pražského HUBu na Smíchově, na pořadí třetí Setkávání ke svobodě.

Z prvního i druhého setkání jsem na tomto blogu napsal (řekněme) krátké reportáže, které byly převážně o tom kdo, kde, kdy a jak, protentokrát jsem se ale rozhodl zaměřit svůj příspěvek trochu jinak.

Ne tak reportážně – technicky, ale spíše analyticky (omlouvám se za to slovo), s důrazem na jednu konkrétní událost (respektive její obsah), která mne v to poslední březnové úterý trochu posadila do židle – přednášku Tomáše Hajzlera o prvních pěti principech Svobody v práci.

To, že je Svoboda v práci postavena na principech, které tuto filozofii definují a charakterizují, to jsem, stejně jako asi naprostá většina těch, kteří čtou web peoplecomm.cz nebo blog Tomáše Hajzlera, věděl, nicméně jednoduše, na příkladech a vtipnou formou vysvětleným svobodným principům svobodné práce se pouhé čtení jen těžko vyrovná.

Uvedený večer bylo na programu prvních pět – Smysl & vize, Dialog & naslouchání, Fair play & důstojnost, Transparentnost a Zodpovědnost.

Smysl & vize

Ne náhodou je tento princip na prvním místě seznamu. Pokud nevím proč dělám to, co dělám, pokud nemám jasnou vizi toho, co moje činnost přináší (mně i okolnímu světu), těžko se pohnu dál.

Co mě na přednášce Tomáše v souvislosti s tímto principem zaujalo byla myšlenka, že vizi nejde vymyslet. Vizi lze pouze najít – objevit. Přičemž znamením toho, že byla vize nalezena, je magnetismus, kterým naše vize oplývá.

Nejprve možná přitahuje jen nás, pokud ale vydržíme, a pokud má ten správný magnetismus, začne přitahovat i okolní svět. Ostatně, pro příklady nemusí člověk chodit daleko.

Osobně jsem svoji vizi zatím úplně neobjevil. Bylo to asi tím, že jsem se jí dosud snažil vymyslet, vymodelovat – vytvořit.

Dialog & naslouchání

Naslouchání je dovednost. Vést dialog je umění. Přemýšlím, kolik lidí s těmito vlastnosti v mém okolí znám, a kolik jich pracuje na pozicích, kde je mohou využít k utváření svobodného pracovního prostředí.

Stejně jako asi pro většinu lidí, i pro mně je naslouchat někomu, kdo mluví mým jazykem, diskutovat s někým, kdo zastává můj názor velmi příjemné, nicméně naslouchání a dialog to není.

Princip dialogu a naslouchání z pohledu Svobody v práci je právě o těch, kteří mluví jiným jazykem, je právě o těch, kteří mají jiný názor. Jen ten, kdo dokáže slyšet hlas druhé strany, a třeba jej i posléze přijmout za svůj, jen ten princip dialogu a naslouchání pochopil.

Fair play & důstojnost

Všichni jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější. Standardní projev fair play a důstojnosti v hierarchicky řízených společnostech.

Ve svobodné firmě jsou všichni partneři. Všichni na jedné lodi, která nepluje jen s polovinou záchranných člunů jako Titanic.

Ve svobodné firmě, jakkoli je to možná pro dnešní svět těžké, se lidé nedělí na lidi první, druhé, čtvrté…třinácté kategorie.

Transparentnost

Každý jsme na svět přišel tak, jak nás Pán Bůh stvořil. Nahý, bez odznaků, bez znalosti řeči, ze tmy. To jen postupem doby nám systém začal nabízet lákadla v podobě moci, peněz a tajemství. Přestali jsme být dětmi, nazí a bez odznaků.

Začali jsme mít tajemství, schovávat se. Začali jsme mít rádi systém, ve kterém je tak jednoduché vystavovat obrazy.

Svobodná společnost není galerie bezejmenných autorů.

Zodpovědnost

Být svobodný je fajn. Člověk si může dělat co chce, jít kam chce, říkat co chce…

Tak jednoduché to ale není. Nic z toho, co se nám (některým) na svobodném přístupu v práci tak líbí by nefungovalo, pokud by naše svoboda nebyla postavena na zodpovědnosti. Na páteři svobody.

Na schopnosti být pro okolí důvěryhodný a spolehlivý. Na schopnosti odpovídat za své konání.

Dělat co mě napadne, chodit kam mě napadne, říkat co mě napadne? OK. Pokud se ale někdo rozhodne padnout, a nebo jen prostě klopýtne, měl bych být připraven to zařídit tak, aby nedopadl až na zem.

Tak. To bylo mých pár postřehů k prvním pěti principům svobody v práci, které byly na třetím setkávání ke svobodě určujícím tématem závěrečného Marketplace. Závěrečného tržiště nápadů nás všech, kteří jsme se ten den v HUBu na Smíchově sešli, abychom pochopili, v čem tkví princip pánských záchodů.

Pokud i vás zajímá, jak sázka na lidskou přirozenost ušetřila 80% práce a starostí uklízečkám na letišti v Amsterdamu, jak je možné vytvářet ostrůvky svobody i v takových mološích, jakým je například ČSOB, nebo třeba jak souvisí svobodný svět práce s vytvářením svobodného software, podívejte se na videa z přednášek.

Na třetím setkání nás nebylo tolik, jako na tom prvním. Ani tolik, jako na tom druhém. A uvidíme, kolik nás vydrží do toho čtvrtého. Ale o tom zase někdy příště…

 

01. května 2012 by Josef Jasanský
Categories: svoboda v práci | Tags: , | 3 komentáře

Comments (3)

  1. Shodneme se na tom, že „vize“ je zjednodušeně to co chci a čeho chci v životě dosáhnout? Pokud ano, neříkej mi, že zrovny Ty nevíš co chceš…

    • v zásadě se na tom shodneme – to co chceme, a co chceme v životě dosáhnout, je součástí naší vize…..z pohledu „hledání“ smyslu a vize toho, co chci svým konáním (svojí prací) dosáhnout bych s dovolením ke Tvé zjednodušené definici ještě přidal: ….a co bude (nějak) prospěšné dalším lidem – co bude mít ten „magnetismus“;
      a i když Tě to možná překvapí, pokud mám odpovědět na otázku: „Víš co chceš?“ upřímně, nemůžu odpovědět jinak než: „Ne, bohužel, nevím.“ ….hledám 😉
      Asi je to ostuda, nemít ve 40-ti jasno, ale já opravdu nemám:)

      • Ostuda to rozhodně není. Naopak bych vyzdvihnul, že si to uvědomuješ a makáš na sobě, aby jsi to změnil – k čemuž se většina lidí za svůj život nikdy nedostane.
        Ale působíš, že víš, co chceš, proto jsem překvapeně reagoval.;) Jinak s dodatekm 100% souhlas.