V mlze

 

Až jednou, v mlze, své kroky zastavím, obočí promnu a modlitbu utrousím, zavzpomínám.

Na sebe. Na tebe. Živote s mírou umírněný.

Budu se bát i holedbat, budu si povídat. Snít. Ztracené dny v tichosti postrádat.

Sílu hledat. I odvahu. Možná otácze proč se smát. Jen tak.

Až jednou v mlze, dálce všech bezmocných, příjde můj čas, předstoupím. S pokorou, vášní ztracených, s bídou beze dnů. Sám.

Budu se omlouvat. Budu chtít čekat. Na zázrak.

Přemýšlet budu, možná i minulost proklínat. Úplatek nabízet světu bez cudnosti. Nepřijde. Vím. Důvodu nebude.

Jen prázdný pohled zbytkům mé hrdosti.

Až jednou, v mlze, světlu se otočím, přiznám si vinu. Odpustím. A pomalu, v klidu, s milostí vykročím.

05. června 2013 by Josef Jasanský
Categories: poezie(?) | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem V mlze